Milan Peroutka
Milan je frontmanem kapely Perutě, ve které zpívá. Na konci roku 2012 stál u jejího zrodu.
Něco málo o mém hudbaření:
Žádnou hudební školu vystudovanou nemám. Jako malý jsem chodil do pražského sboru k Čestmíru Staškovi, ale to jsem pravidelně dvakrát týdně cestou tam ze strachu brečel, a naopak při návratu domů se mi úlevou pusa nezavřela. Dal jsem si slib, že až jednou budu velkej a už nebudu mít takovou trému, ještě na zpěv chodit budu. Když se potom na letní herecké škole všichni museli povinně zúčastnit konkurzu do táborové superstar, našli mě, jak se schovávám za chatkami, a nebylo úniku. Výsledkem k mému úžasu bylo, že si mě agentura “Pod sítí” vybrala na vystupování napříč Českou republikou na různé dětské programy, a já jsem se v tom odhodlávání se zaťatými zuby dokonce sám přihlásil do lidušky na zpěv.
Mé studijní cesty vedly od gymplu ke studiu služeb muzeí a galerií, strávil jsem na studiích rok v německém Ludwigshafenu, kde jsem se učil klasický Wirtschaft, a taky jsem odletěl na praxi do španělské Malagy. Tou dobou jsem se snažil vytvořit si kýžený nadhled a odpokornit se od mikrofonu v ruce, poznat jistější jistoty, kus světa, kus lidí, naučit se jazyky. Přesto mi to ale nedalo a realizoval jsem se v různých karaoke barech. Vítr z plachet mi vždycky spolehlivě vzal záznam z nějakého mého vystoupení nebo večer strávený sledováním tolika šikovných lidí na YouTube.
Až po dlouhých letech přišlo náhle přesvědčení, že chci vytvářet vlastní věci, bez ohledu na to, jak mi připadají, měřítkem se mi stalo nitro.
Bez koho/čeho je mě jenom půl:
No přece bez tebe! :-) Mám rád cestování, ale vím, že můj domov je jenom jeden. Domov s rodinou a s naším celým zvěřincem - máme psa Bojara, kocoura Vlastíka, papouška Žaka a slepice Ludmily (ale při každé návštěvě je nazývám libovolně). Pak je tady ještě králík a kocour číslo dvě, ale ty jsou zavření u bráchy. Je tady krásný výhled na město. Půl je mě taky bez tvorby, bez lásky, bez dobrého jídla, bez nadšení a bez pochybností. :-)
Co bych dělal, nebylo by muziky:
Mým velkým koníčkem je ještě divadlo. Provází mě vlastně už od prvních tříd na základce, kdy jsem mamce ve výloze samoobsluhy v naší ulici na nástěnce dokázal, že dramaťák skutečně existuje. Miloval jsem taky loutkové divadlo a loutky mám v ložnici stále na očích. Momentálně zkouším několik divadelních projektů a baví mě na tom to neustálé vzrušující poznávání. Myslím, že až jednou dosáhnu kromě dospělosti taky vyspělosti, zkusím nějaké hry taky napsat. A zrežírovat. A nakreslit. Protože podle mě je základem tvořivý duch, a pak už je jedno, v čem přesně tkví.
Jakou zeď bych chtěl postavit:
Chtěl bych oslovit s našimi písničkami nové lidi. Ty písničky jsou o mně ze mě, a proto si každého příznivce vezmu k srdci velice osobně. Chci jimi dělat radost a předávat je dál. Vidím v tom krásný smysl. Další zdí je dostudování školy, které jsem v tomto školním roce dal za svůj život historicky nejmíň, a babička mi to už vyčítá (dosud jsem totiž nebyl vyhozen především z toho důvodu, že je to škola soukromá). Chci méně mluvit a víc konat, tak jak to zpívám v našem manifestu pozitivismu „Tudututu”, na který už mám přesně vymyšlený videoklip.
Napište mi